Alergie, intolerance, psychické i fyzické neduhy... jak z toho ven aneb velká ZMĚNA!

Na tenhle článek se chystám už docela dlouhou dobu, pořád jsem se nějak nemohla dokopat k jeho napsání... Proč? Protože lidi se ne zrovna nadšeně chlubí nějakými těmi slabostmi a neradi se svěřují s nepříjemnými zkušenostmi. Ale potom jsem si řekla, že lidí s problémy je na světě asi stejně, jako je lidí celkově. A že možná, když začnu o svých problémech psát, pár človíčků se v tom najde a třeba mu tímto i poradím nebo pomůžu. Takže se nedivte, že se články na mém blogu budou teď z určité části věnovat ne příliš sexy tématům :)

Fotka z letošní dovolené :) 

Koho jsem na začátek vyděsila, bych ráda zase uklidnila, nejedná se o nic závažného, spíš jen o něco celkem otravného. Jde o mé alergie, které mám od malička. Ze začátku to byly alergie na pyl, prach, roztoče, klasika... Poté to vygradovalo v astma, kterého jsem se naštěstí úspěšně zbavila. Kolem mým 18 let se mi začala objevovat potravinová alergie. Nejprve na jablka, potom to byly ještě hrušky a broskve, dnes jsou to navíc i švestky, meruňky, nektarinky, blumy, mrkev, kiwi, třešně a višně, oříšky, sója...

Kromě toho, že mi z těchto druhů potravin zprvu nebylo dobře "jen" tou formou, že mi začaly svědět dásně, škrábat krk a přicházely náznaky dušení, poslední víc jak rok bojuju s projevy na těle. Tedy s podrážděnou kůží, virážkou, svěděním až k zbláznění... No a nakonec ještě přibyla špatná snesitelnost histanimu a intolerance lepku a kravského mléka. S čímž souvisí přibývání na váze, plynatost, nafouklé břicho a těžko od žaludku. A neustálé svědění kůže po celém těle a škrábání se. Paráda, že?

Tak nějak jsem se s touto "diagnózou" odmítla smířit. 

Paní doktorka na alergologii mi předepsala prášky na 3 měsíce a řekla, že tohodle už se nikdy nezbavím a do konce života si budu každý třetí měsíc cupitat pro další recept. S tím, že prostě už si nikdy nedám nic z toho, co jsem vyjmenovala výše. A kdo mě zná, ví, jak ráda jím! A že tohle pro mě rozhodně nemůže být finální řešení situace. 

A tak jse začala zjišťovat možnosti, obíhat všelijaké doktory, léčitele, alternativní způsoby léčby... Jo, nazývejme to léčbou, protože ve výsledku už jsem byla z těch všech příznaků docela šílená. V létě jsem si škrábala holeně tak, že jsem je měla rozdrásaný do krve. Takže jsem vypadala jako feťák. Styděla jsem se nosit sukně, bála jsem se cokoli sníst a neustále jsem měla po těle zarudlé rozškrábané fleky. Fakt princezna.

Čím víc jsem se snažila svému stavu přijít na zoubek, tím víc mě doktoři, lékaři i léčitelé začali ujišťovat v tom, že celý tento problém není jen fyzický, ale také psychický. 

Laicky řečeno, když se snažíte zblbnout hlavu a tvářit se, že nemáte žádný stres ani problém a to, že zapomínáte, je normální a úplně v pořádku, nemáte čas na pohyb ani na sebe atd. atd... Tak to V POŘÁDKU NENÍ a všechno to vyplyne na povrch jinak - dá vám to sežrat vaše tělo. Takže je jasný, že s tím musíte začít něco dělat, dokud je čas! A dokud jsou to "jen takové malé potíže". A přesně v tu chvíli jsem se rozhodla, že s tím něco dělat ZAČNU!

Tohle je jen ve zkratce velmi, velmi zhruba popsáno, co mě poslední dobou trápí. Našli jste se v mém povídání? Máte podobné problémy? Anebo nějaké úplně jiné, se kterými se snažíte bojovat? Dejte mi vědět. 

Tenhle článek je začátek mé velké změny, na které jsem začala pracovat. A rozhodla jsem se, že se v dalších článcích podělím o všechno, na co jsem přišla. Co mi pomohlo, co jsem musela překonat, jak se to celé vyvíjelo a vyvíjí... A čeho všeho se tato proměna týká. A moc si přeju pomoct tím komukoli dalšímu, kdo si třeba zatím ještě neuvědomil, že nějaký problém má, ale pomalu začíná přemýšlet o tom, že něco s jeho životem nebo jím samotným není úplně v pohodě...

Pokud jste se v tom našli, případně znáte někoho, komu by se pár rad na toto téma mohlo hodit, sledujte mě a sdílejte článek. Brzy se ozvu s dalším, ve kterém už budu konkrétnější a věřím, že přispěju něčím užitečným i vám. 

Přeji krásnou neděli a pohodový večer :)