O mně

pondělí 3. března 2014

Mám jednu otázku: Kde bereš čas?

Přijde vám, že nemáte dostatek volného času a že se nevěnujete tomu, čemu byste chtěli? Můžete si za to sami! (smích)

Čím dál tím častěji se mě kamarádi a známí ptají, kde na všechno, co dělám, beru čas, jestli mám taky nějaký volný čas nebo jak to všechno stíhám -školu, práci, druhou práci, psaní, koncerty, koníčky... A přitom mně přijde, že mám spoustu volnýho času. Poslední podobná otázka padla před pár dny a donutila mě k zamyšlení sama nad sebou a nad tím, jak to s tím mým časem teda doopravdy je.

A představte si, že jsem se dobrala naprosto potěšujícího a pro mnohé asi šokujícího výsledku – já mám mraky volného času! Všechno je totiž o tom, jak si to nejen zorganizujete, ale hlavně o tom, jak si to naprogramujete v hlavě! Jde o to srovnat si především priority a ujasnit si, co všechno berete jako povinnost a nucené zlo, a co už je váš koníček, co děláte pro potěchu, co děláte rádi. Byť z toho máte užitek.


Můj příklad
Ze začátku jsem brala všechno jako práci, povinnost. Proto jsem potom chodila a na potkání jsem všem vyprávěla, jak nemám čas, že mám moc práce. Pak ale nastala otázka – děláš to opravdu proto, že musíš? Ne, jistě že ne. Na promoakce jsem chodila hosteskovat proto, že jsem si tam mohla přivydělat peníze k těm, co jsem dostávala od rodičů na studium a zlepšit si tak svou životní úroveň, koupit si mnohem víc, než jen potřebuju. Navíc to byla zajímavá zkušenost, jak se obrnit proti protivným konfrontacím se zlými lidmi, jindy to bylo zase příjemné zpestření, kdy přijdu do kontaktu s milými lidmi a na chvíli vypnu a nepřemýšlím nad školou nebo nad e-mailama…

Když jsem minulý semestr ke škole dělala ještě v již zmíněné masérské škole redaktorku, byla jsem v práci klidně i 14 hodin denně. (Chystali jsme znovu otvíračku a rozšíření služeb, tedy i spoustu nových webů, které jsem spravovala). Ale víte co? Já přišla domů nabitá, veselá a plná skvělých dojmů a zážitků. Neměla jsem možná čas na to jít s kamarádama na pivo, ale proč? Protože jsem sama dala přednost psaní. Využila jsem svůj volný čas ke psaní, protože jsem psala ráda. Je to snad omezování se?

Psát a editovat články pro StudentPoint jsem začala dělat proto, že psaní byla moje vášeň, že jsem si chtěla rozšířit obzory a hlavně proto, že mě to neskutečně sedlo a bavilo. A baví stále. Teď, jako šéfredaktora, mám denně na starosti vyřídit asi milion e-mailů, domluvit sto spoluprací, zkontrolovat několik článků, odpovědět zvídavým redaktorů na asi dva miliony dotazů, chodit po schůzkách a po tiskovkách… Je to práce, ano, ale sakra příjemná. A dělám ji ráda, moc ráda, je to pro mě vlastně koníček.


A co si budeme povídat, když fakt chci, tak si čas na to pivo nebo nakupování vždycky najdu. Díky bohu za volné hodiny ve škole mezi předměty! A když už jsme u školy… Ten, kdo se vymlouvá na to, že má ve škole moc práce a nemá tak čas na nic jiného, je akorát prokrastinátor, kterej to zapírá, protože nikdo (kromě mojí sestřenky, ze které jednou bude nejlepší doktorka na světě!) se nedokáže pořád jen soustředit na učení a ani na chvilku nevypnout.

Co z toho plyne?
Abych vás neunudila, tak to zkrátím. Volný čas a práce, to jsou věci, které znamenají jenom to, jaký význam jim dáte vy sami! Položte si otázku, co vlastně doopravdy musíte? Chodit do školy? Do práce? Uklízet a vařit? Jo, ale jen pokud vy chcete. Kdo chce žít jako negramotný hladovec bez peněz, ten tohle nemusí. Kdo nechce být šéfredaktor a nechce mít fungující firmu, nemusí psát a kontrolovat články, může místo toho koukat na televizi. Kdo nechce studovat, nemusí, nikdo ho nenutí. Kdo nechce víc peněz, nemusí chodit do dvou prací. Kdo nechce mít jednou už prošlapanou cestičku díky vlastní praxi a kontaktům, nemusí při škole chodit na praxe. Kdo nechce mít super vyštajlovanej byt, tak neshání doplňky a neoprašuje doma každičký koutek. Kdo nechce mít pěknou postavu, tak nechodí cvičit. Kdo se nechce zlepšovat v jízdě na snowboardu, ten si instruktorák neudělá. Kdo si nechce psát blog, tak ho prostě nepíše… A dělá místo toho něco jiného.


Kdo cokoli dělat nechce, nahradí to jinou činností - brouzdáním po Facebooku, hraním počítačovách her, koukáním na televizi... A jako nejlepší výmluva je samozřejmě „Já nemám čas!“ Kdo výše zmíněné ale chce, nemůže pak říct, že nemá čas. On ten čas má, jen ho tráví přesně tímto. To, co děláme, to je jen čistě na nás. A záleží na tom, jak ke všemu přistoupíme a jak vše uchopíme.


A proto já tvrdím, že mám spoustu volného času, který trávím dle svého uvážení věcmi, které miluju a které mě naplňují. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)